Můj první futsalový vzor byl Michal Holý, vzpomíná Tomáš Vnuk

2. nejlepší futsalista roku 2019 a aktuálně nejproduktivnější hráč VARTA futsal ligy, to je vizitka Tomáše Vnuka. Značná část sezony 2019/20 je již za námi, a tak jsme tuto personu českého futsalu vyzpovídali.

Vnoučku, jak hodnotíš dosavadní průběh sezony?

Sezóna se dle mého pohledu vyvíjí lépe, než kdokoli v Plzni i z futsalové veřejnosti očekával. Pokud se budeme bavit o Plzni, tak se držíme v celém průběhu sezóny do třetího místa, což je skvělé. Teď už jen, aby nám to vydrželo.

Dal jsi už 30 branek, jaká byla nejhezčí?

Abych řekl pravdu, tak na všechny si určitě nevzpomenu. Jako první se mi vybaví ta ze závěru utkání v Liberci, když jsem šel sám na bránícího hráče v brankářském dresu při power-play, naznačil střelu, ale míče se ani nedotkl, a ten prošel padajícímu obránci mezi nohama až do sítě. Hezká byla i moje první branka v Hodoníně, kde jsem dostal lob k lajně, prvním dotykem jsem si to hodil trochu zpět kolem obránce a levou nohou to trefil z cca 8 metrů přímo do šibenice.

Nový trenér, nový systém, jak tobě to sedlo?

Myslím, že to je systém, který se sem hodí, jelikož tu nemáme žádného klasického pivota. S trenérem dle mého taky dobře vycházíme. Je vidět, že tomu rozumí a i lidsky se k nám chová čestně a jedná narovinu, což je strašně důležité. My jako hráči si toho vážíme, a pak je ta důvěra vzájemná. Jelikož jsme na špičce tabulky, já vedu kanadské bodování a mám vysoký čas strávený na paluboce, tak si troufám říct, že mi to sedlo náramně.

Jaký moment letošní sezóny se ti zatím zaryl nejvíc do paměti?

Těch momentů je více, první historický bod pro Plzeň z Chrudimi, pět gólů Mělníku či rozhodující gól proti Helasu osm vteřin před koncem TV utkání. Za reprezentaci by to byl zápas s Portugalskem a gól proti Slovinsku. Pak jsou tu bohužel ty momenty, které byste nejraději zapomněli, u mě by to bylo rozhodně zranění v utkání proti Spartě.

Kromě klubu válčíš i za českou reprezentaci, jaké to je, hrát se lvem na hrudi?

Samozřejmě je to čest! Každý malý kluk sní o tom, že bude jednou v reprezantaci a já jsem strašně rád, že jsem dostal šanci, využil ji a jsem stálým členem národního týmu.

Ani v reprezentaci se „nezbavíš“ Michala Holého, popiš váš vztah.

S Holdou jsem se poznal, když jsem přišel na první trénink futsalu, což bylo v mých třinácti letech, takže se známe už nějaký ten pátek. Máme spolu velmi nadstandardní kamarádský vztah, rozumíme si na hřišti i mimo něj. Dokážeme si vynadat přímo na hřišti, vyříkat si věci na lavičce, ale na druhou stranu si nevybavuji, že bychom na sebe byli naštvaní, protože oběma jde o to, abychom podávali co nejlepší výkony a vyhrávali. Byl takovým mým prvním futsalovým vzorem, sledoval jsem ho a učil se od něj. Také hrával fotbal v mém rodném Městě Touškově, takže tam jsem se na něj taky chodil dívat. Máme společné hobby, a to hokejové karty, takže spolu řešíme opravdu skoro všechno. Za tu dobu, už také vím, čím ho naštvat nebo trochu popíchnout. (smích)

Hraje se ti lépe za klub nebo za reprezentaci?

Každé z toho (Interobal i reprezentace) má své plusy i mínusy. Já osobně jsem nad tímto nikdy nepřemýšlel. Někdy se mi hraje lépe, někdy hůře, ale to záleží na mnoha věcech kolem, takže nedokážu říci, kde se mi hraje lépe či hůře.

Už toho máš odehráno vcelku dost, býváš ještě někdy nervózní?

Ani ne, nebo to alespoň na sobě nepoznám. To například jsem si všiml, že při státnicích ve škole jsem opravdu nervózní už při losování komise.

Do kádru se zapracovali mladí hráči, jak vnímáš jejich vývoj v porovnání s tvým v jejich věku?

Určitě je dobře, že se mladí začleňují do týmu. Každý tým by měl mít základnu mladých, ale na druhou stranu ti mladí musí mít kvalitu, aby to mělo smysl pro obě srany. Tihle kluci jsou reprezentanti do 21 let, takže určitě kvalitu mají, ale musí to dokazovat každým zápasem, ne jedním z pěti. Navíc díky našemu vedení Interobalu mají lepší podmínky a zázemi v Plzni, než jsem já měl v jejich věku, takže to by pro ně mohl být plus, ovšem musí si nastavit sami své priority.

Všiml jsem si, že trénuješ, rozcvičuješ se a hraješ pokaždé s jinými sálovkami, jaký to má smysl?

Na zápasové sálovky jsem dost fixovaný a pověrčivý, hraji v Nike sálovkách a vyhovují mi spíše starší modely, které se už tolik nevyrábí, takže si je co nejvíce šetřím. Na rozcvičku před zápasem mám novější modely Nike, kterým se snažím přijít na chuť a vyšlápnout si je, kdyby zápasové dosloužily a trénuji v obyčejných sálovkách od Jomy, protože tam se to nerozhoduje a není to tak důležité. Celkem mám momentálně asi deset párů sálovek.

Co bys popřál svému týmu do závěru základní části?

Hlavně, aby se už nikdo nezranil, protože letošní sezonu toho je bohužel opravdu už hodně. Dále bych si přál, aby chodili fanoušci minimálně v počtu jako proti Spartě, protože pro ně se to hraje a já jim za tým slibuji, že jim za to získáme do Plzně medaili!

Děkujeme za rozhovor, ať se daří do konce sezony!