„Všem nám chybí pohyb a míč,“ líčí Martin Zdráhal

Čerstvě sedmadvacetiletý slovenský reprezentant dorazil v létě do Plzně z bratislavského klubu Wild Boys. Nyní má za sebou téměř celou první sezonu na západě Čech. Co se mu v Plzni zalíbilo, jaká životní výzva ho čeká a jak hodnotí kvalifikaci o Mistrovství světa? To se dočtete v rozhovoru, který jsme s pohyblivým univerzálem připravili.

Ahoj Maťo! Na úvod jedna klasická otázka, jak vzniklo spojení TY a FUTSAL?

K futsalu mě přivedl táta, který ho haké hrával. Jak to už bývá v našich končinách, začínal jsem nejdřív s fotbalem, ale palubovka mi zachutnala víc.

Jaký úspěch považuješ ve své kariéře doposud za největší?

Za největší úspěch beru dva tituly mistra Slovenska. K nim řadím ještě stříbro z Petrohradu s reprezentací U21, kde se konal turnaj osmi národních týmů (Rusko, Itálie, Írán, Bělorusko, Česko, Portugalsko, Ukrajina a Slovensko). Bylo to takové neoficiální mistrovství Evropy, dá se říci.

Na Slovensku jsi hrál za ty nejlepší kluby. Kde se ti líbilo nejvíc?

V každém klubu jsem zažil krásné časy. Vždy jsme měli dobrou partu a to bylo základ úspěchu. Asi si nevyberu, kde to bylo nejlepší.

Zkusil bys srovnat fungování slovenských klubů a Plzně?

V Plzni se okolo klubu pohybuje víc lidí, kteří se starají o chod klubu, což je hlavní rozdíl oproti klubům, ve kterých jsem na Slovensku hrál.

V létě jsi dorazil do Plzně, co sis říkal při první cestě do nového působiště?

Upřímně, moc nemusím změnu kabiny, ale na přestup do Plzně jsem se těšil. Vnímal jsem, že je to pro mě velká výzva a byl jsem rád za tu možnost.

Máš už v hlavě nějaký moment z dosavadního angažmá v Plzni, na který budeš rád vzpomínat?

Ano a už je jich i víc. Například na první vstřelený gól proti Mělníku, který jsem dal patou. Věřím, že těch momentů ještě hodně přibyde.

Líbí se ti v Plzni? Jaké místo ve městě máš nejraději?

V Plzni se mi líbí, je to pěkné město. Nejvíc jsem si oblíbil historickou část města s velkým náměstím.

Tvůj spolubydlící je při pobytu v Plzni Peter Kozár, jak vám to doma klape?

S Kozou jsme kamarádi a známe se už nějaký ten rok. Na Slovensku jsme spolu hráli 3 sezony v jendom týmu, takže vycházíme úplně bez problému.

Je něco, čím tě doma Koza štve a naopak čím ty štveš jeho?​​​​​​​

On mě neštve ničím, to spíše já jeho (smích). Nic konkrétního mě nenapadá, ale doufám, že toho nebude moc.

Na dresu máš číslo 20. Proč zrovna tohle číslo?

Už od mala mám rád kulaté čísla a dvacítka je pro mě vždy jasná volba.

Vraťme se k elitní fázi kvalifikace o MS. Zahrál sis pro těžkým soupeřům (Rusko, Ázerbajdžán, Chorvatsko), co ti ty zápasy daly?​​​​​​​

Všichni soupeři měli TOP úroveň, takže to ne jen mně přineslo mnoho zkušeností. S Ruskem jsme výsledkově v prvním zápase vybouchli (1:7), ale celkově to z naší strany nebyla nejhorší kvalifikace (pozn.: 2:3 prohra s Chorvatskem, 3:3 remíza s Ázerbajdžánem).

Nedávno jsi oslavil 27. narozeniny, dostal jsi i nějaký futsalový dárek?​​​​​​​

Přesně naopak. Žádný futdalový dárek se nekonal. V ten den se nám zrušil trénink a přerušila se liga. Letos to byly smutné narozeniny.

Všichni vědí, jaká je nyní situace. Zdraví je na prvním místě, ale chtěl bys ještě sezonu dohrát?​​​​​​​

Každému z nás chybí pohyb a míč. Zdraví máme všichni jen jedno, takže je pochopitelné, že sport jde stranou. Momentálně to vidím tak napůl, i bych chtěl, i bych nechtěl.

V české lize působí několik tvých spoluhráčů ze slovenského národního týmu, hodnotili jste spolu vzájemné zápasy?

Ty zápasy jsme nijak zvlášť nerozebírali. Samozřejmě na to konto padly nějaké žerty, ale toť vše.

Brzy se staneš taťkou, už máš připravené dětské sálovky?

Dětské sálovky zatím připravené nejsou, ale už se velmi těším na mojí největší životní výzvu.

Máš nějaký futsalový sen, který by sis chtěl splnit?

Ten máme na Slovensku všichni stejný. Společně se podívat a zahrát si na světovém nebo evropském šampionátu.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně zdraví!