Marek Kopecký: Rok 2023 byl opravdu úspěšný. Osobně mi tam ale jeden krůček chyběl…

Rok 2023 zcela jistě zbořil mnoho zažitých standardů na půdě futsalu. Hned z kraje nutno podotknout, že se jednalo o události, které doslova hrály ve prospěch Interobalu. Výčtem vzato ovládnutá základní část 1.Futsal ligy, play-off odehrané na nejmenší možný počet zápasů, účast v Lize mistrů a zisk, pro klub historicky prvního, Poháru SFČR. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že to byl bezchybný rok, to by ale byla trochu utopie. Několik drobností by se našlo, a tak označit rok 2023 za rok snů by bylo relativně nepřesné. To, i mnohem více, popisuje v posledním rozhovoru roku trenér Marek Kopecký.

Rok 2023 se bezesporu zapsal do klubových dějin. Tedy na úvod… Jak na něj budeš vzpomínat ty?

Je to přesně, jak říkáš. Rok 2023 se zapsal do dějin futsalu v Plzni. Myslím, že je to naprosto nejúspěšnější rok vůbec. Vyhráli jsme základní část, měli jsme nejlepší obranu i útok, stali jsme se mistry ligy. Play-off jsme zvládli na nejmenší možný počet zápasů, teď jsme vyhráli Pohár SFČR, a hráli jsme Ligu mistrů. Ten výčet je opravdu dlouhý, a dokazuje, jak povedený rok to byl.

Já osobně na něj budu vzpomínat v tom nejlepším světle, a jsem přesvědčen o tom, že se takový rok bude jen velmi těžko překonávat.

Dívání se o celý rok zpět může být vlastně dvousečné, jelikož se pojí i s loňskou sezónou. Nicméně statisticky vzato- samé výhry, jedna prohra, dvě remízy. Dalo by se toto označit za rok snů?

To asi úplně ne. Byl to velice úspěšný rok, ale k té pomyslné dokonalosti mi chybí ten jeden týden, kdy jsme hráli Ligu mistrů, a nepodařilo se nám postoupit z té základní skupiny. Pokud by se nám to podařilo, tak s radostí prohlásím, že rok 2023 byl rokem snů. V tomto případě mi to ale trochu schází. Byl to zkrátka jeden nepovedený týden, a to mě mrzí. Nic to ale nemění na tom, že rok to byl velmi povedený.

Pojďme tedy na chvilku do Ligy mistrů. Jak jste se na ni připravovali, a jak by si zhodnotil její průběh?

Ta příprava vůbec nebyla ideální. Ve své podstatě se dá říct, že jsme se vůbec nepřipravovali. Tým jsme měli rozjetý po národních týmech, měsíc jsme pořádně nebyli pohromadě. No a pak to začalo zápasem na Slávii, kde došlo k několika zraněním. Tomáš Vnuk s kotníkem, Lukáše Němce odvezla záchranka s hlavou, Gabriel Rick si tam poranil kotník, Lukáš Křivánek už měl v té době zdravotní problémy s kotníkem, Lukáš Rešetár nehrál. Díky tomu jsme pořádně nemohli trénovat ani těch pár dnů, co jsme byli pospolu, a do poslední chvíle jsme vlastně nevěděli, v jakém stavu nastoupíme.

Bez nadsázky to tak bylo spíše o tom, kdo vlastně bude moci nastoupit, a bude zdravý. V tu danou chvíli jsme na Ligu mistrů prostě nebyli dobře připraveni. Jak kondičně, tak zdravotně. Aby toho nebylo málo, tak se hned v úvodu prvního utkání zranil Kaká. To byla opravdu poslední kapka. Myslím, že kdyby se to sešlo lépe, byl by i výsledek jiný, ale na kdyby se nehraje. V tom stavu, v jakém jsme byli, nebylo možné lépe konkurovat.

Je to pro vás hlavně otázka prestiže, nebo se v tom najde cosi, co celý tým posouvá i v lize v Česku?

Otázka prestiže to určitě je. Dále je to otázka toho, že se zkrátka chcete měřit s elitními týmy. Ten hnací motor tam díky těmto aspektům je obrovský. Máme díky tomu velkou motivaci ovládnout domácí 1.Futsal ligu, protože tady to nefunguje jako ve fotbale, kdy postoupíte do Ligy mistrů, a máte zajištěné finance. Je to spíše o prestiži a sportovní stránce. Pro tým je pak motivace vyhrát 1.Futsal ligu, aby byla možnost hrát Ligu mistrů znovu.

Když jsme u 1.Futsal ligy… díky Lize mistrů poměrně složitě doháníte zápasové manko. Tým se s tím ale zjevně srovnal dobře…

Důležité je nekoukat na tabulku. Hrajeme to zápas od zápasu, a víme, že ta utkání, která jsme nestihli, si dohrajeme. Myslím si, že po Lize mistrů si to všechno sedlo tak, jak bylo potřeba. Kluci se dali dohromady po zdravotní stránce, potrénovali jsme, a od té doby předvádíme velice dobré výkony.

Vlastně by se dalo říct, že mě mrzí ta pauza, která teď je. Hráli jsme opravdu dobře, a završili jsme to výhrou v Poháru.

V letošním roce se týmu podařilo přepsat historii v podobě premiérového prvenství v Poháru. Jaká to pro tebe byla cesta?

Je pravda, že ovládnutí Poháru jsme si definovali jako jeden z hlavních cílů v letošním roce. Ten cíl jsme splnili, ale cesta k tomu byla samozřejmě složitá. Od počátku jsme dostávali doslova tu nejužší špičku Futsal ligy, takže jsme si to museli opravdu odpracovat, a porazit všechny nejlepší. Díky tomu jsem opravdu přesvědčen, že je Pohár v těch nejlepších rukách.

Samotné finále v Ostravě přineslo krásnou bitvu, ale taky drobné kontroverze. Nezasloužila by si taková událost přeci jen větší publikum?

Zasloužila. Jakkoli to není úplně otázka pro mě, tak samozřejmě zamrzí, když nejsme schopni na finále Poháru, či ligy, naplnit naše haly. Podívám-li se na konkurenční sporty, kde ty haly vyprodané jsou, tak mě to trochu mrzí.

Pohár pak přinesl velkou oslavu, ale také jednu osobní. Lukáš Rešetár zde vybojoval svůj desátý triumf. Ty jsi s ním byl u prvního i posledního. Zavzpomínáš na tu dobu, kdy Lukáš získal první Pohár?

S Lukášem jsem vyhrál několik trofejí, i v dresu Chrudimi. Upřímně řečeno si ale na onu první trofej nevzpomínám. Je to už přeci jen nějaký rok.

Rok 2023 končí Plzeň na třetí příčce. Hádám ale, že ten boj o nejvyšší umístění nás teprve čeká…

To je pravda, ale samozřejmě to trochu zkresluje tím, že máme o zápas méně. Hned z kraje nového roku nás čekají velmi důležitá utkání s Chrudimí a se Slávií, kde se může ukázat, jakým způsobem se bude tabulka ubírat, takže v tuto chvíli sice máme třetí místo, ale nepřikládal bych tomu nějaký důraz.

Jak moc to může ovlivnit kontumace utkání se Slávií?

V tom celkovém součtu může být velmi důležitá. Pro nás je to zcela jistě komplikace, protože ten náskok, který jsme si vytvořili v prvním utkání s Chrudimí- 6:2 není v tuto chvíli úplně rozhodující, a my tak na tento zápas nemůžeme jet s o něco větším klidem. Každopádně stalo se, nedá se s tím nic dělat, a my se o to musíme porvat. Osobně to beru tak, že na palubovce jsme neporažení, ale v tom konečném součtu to může mít nepříjemné následky.

V samotném závěru roku se ti plní další významný milník- stáváš se reprezentačním trenérem mužů. Jaké budou tvé cíle?

Musíme postupně do týmu zapracovat mladší hráče, a připravit tým na další kvalifikaci o ME, která bude začínat v roce 2025. Chceme vytvořit konkurenceschopný tým, abychom mohli o postupu vůbec uvažovat. Práce to bude těžká, to víme, ale věřím, že když budeme poctivě pracovat, tak se nám to v dobrém vrátí. Není to ale jen o práci našeho realizačního týmu, je to i o klubech. Aby vytvořily dobré tréninkové cykly, a my pak řešili nominaci těch kluků, kteří jsou aktuálně ve formě.