Trenéři mládeže: Pouto mezi kluky je stejně neuvěřitelné, jako porazit Chrudim dvakrát za dva dny

Mládežnická sezóna futsalu je definitivně u konce a my už můžeme, možná v lehké melancholii a se slzou v oku, vzpomínat na několik zajímavých okamžiků, které nám tento soutěžní ročník nadělil. Viděli jsme mnoho povedených utkání, nemálo radostí, několik málo pádů a nakonec velmi vydařené druhé místo ve Final4. Tento závěrečný turnaj rovněž nebyl chudý na příběhy, které ke sportu bezesporu patří. Vidět tak silné pouto mezi mládežnickými kategoriemi je něco opravdu nezvyklého. A nezvyklý byl také průběh tohoto turnaje, protože ve dvou dnech poslat Chrudim dvakrát do boje o třetí místo se opravdu nestává každý den. Jak ale na tento ročník vzpomínají trenéři? Vyzpovídali jsme Adama Formana s Karlem Rozbouem…

 Jak byste vlastně zhodnotili průběh celé sezóny?

 Kluci udělali obrovský progres a měli chuť pracovat. Právě z toho důvodu si myslím, že průběh sezóny můžeme hodnotit kladně. Až na pár zápasů, které nám výsledkově nevyšli si myslím, že jsme se prezentovali skvělou hrou, kterou jsme chtěli předvádět a odměnou nám bylo ono vysněné Final4.

Do finálové části sezóny dorost prošel doslova na poslední chvíli. Byly i tak cíle vysoké?

 Věděli jsme, že musíme případně spoléhat na výsledky jiných týmu. Sledovali jsme zbytek utkání na onlajnech a doufali. Díky ztrátě Brna jsme se tam dostali a vypukla velká radost, protože mít obě kategorie na Final4 to v Plzni snad ještě nebylo. Věděli jsme, že Chrudim, na kterou jsme narazili v semifinále, má velmi kvalitní tým. V základní části jsme je ale porazili, takže proč ne podruhé a přejít tak do finále, že?

Dorostenci pak v semifinále tohoto favorita turnaje vyřadili. Co z tvého pohledu chybělo ve finále?

S Chrudimí to mělo vysoké tempo, hráli jsme na šest lidí, kluci na hřišti nechali všechno. Věděli jsme ale, že dojdou síly. Hrálo se strašně moc dlouho nahoru, dolu. I přesto jsme do finále šli dobře naladěni a pokusili se o zázrak v podobě výhry. Bohužel čas běžel a klukům docházely síly. I z toho důvodu Chomutov využil některých chyb a vstřelil branky, na které jsme již nedokázali reagovat. Hrálo se vyrovnané a opatrné utkání, ale i přesto před klukama smekáme. Ukázalo se, jak umíme držet jako tým při sobě, a jaká byla chuť projít do vysněného finále. Velké poděkování také patří hráčům U19 a rodičům, kteří kluky hnali za úspěchem ve sportovní hale ve Slaném.

To společné cestování na Final4 je skutečně výjimečná věc. Kde se to vzalo? Od koho byl první impuls?

Když se blížily poslední zápasy,  kluci se zajímali, jestli případně mohou jet s mladšími a naopak zase mladší by rádi jeli se staršími. Zkrátka se vzájemně chtěli na tomto vrcholu sezóny podržet. Udělala se skvělá parta v obou kategoriích a nikdo nerozlišoval, jestli jsi mladší, nebo starší. Drželi jsme jako jeden celek. Podporovali se celou sezónu, a to že U19 den před jejich velkým turnajem jeli na celý den do Slaného, kde kluky hnali za úspěchem, se jen potvrdilo, jak moc skvělá parta kluků to je. Je to něco opravdu výjimečného a klobouk dolů!

V sestavě turnaje se objevilo i naše jméno a to na obou turnajích. Je z toho nějaká pozitivní vizitka pro cely tým?

Je pravda, že individuální ocenění vždy potěší. Zcela jistě je to vzkaz pro hráče, trenéry a celkově všechny, kteří se na této sezóně podíleli. Je to signál toho, že práce, kterou jsme do tohoto cíle vložili, má naprosto jasný a viditelný smysl.

 Jak moc dojde pro příští sezónu k obměně týmu?

Obměna týmu nás nemine, ostatně jako každý rok. Tak to v mládežnických kategoriích je. Někteří bohužel končí a jiní postoupí o kategorii výše. Jádro ale máme, takže za mne by to nemělo být moc dramatické a půjde spíše o doplnění kádru. V každém případě ještě budeme mít schůzku s vedením, kde tuhle zásadní otázku budeme probírat

 O den později juniorka v semifinále opět vyzvala Chrudim. Jaké to je tohoto rivala porazit hned dvakrát ve dvou dnech?

To, že jsme vyřadili dvakrát ve dvou dnech Chrudim je něco neskutečného. Rivalita mezi těmito kluby je už roky opravdu veliká a takovýto výsledek se vždy počítá.

 Junioři měli oproti dorostu lepší výchozí pozici. Jaké byly cíle tady?

 Cíle jako takové byly v obou kategoriích stejné. Snažili jsme se dostat přes onen nesmírně těžký los až do finále a zabojovat o celkové zlato.

Narazili jsme na určitou generační obměnu. Pojďme se tam na chvilku podívat. Do dorostu přichází hráči z ne zcela sledované kategorie z hlediska mediálního zájmu. Odkud budete brát, jaká je spolupráce s fotbalovými kluby, ze kterých dost hráčů přichází?

Dá se říci, že nějakou základnu máme v kategorii U15, ale celkově se jedná o poměrně ožehavé téma. Věc se má tak, že v České republice drtivá většina kluků začíná s fotbalem a k futsalu se dostávají až ve věku kolem třinácti, patnácti let. Bohužel jsme se dostali do ne zcela ideální doby, kdy se poměrně často stává to, že se už takhle mladým hráčům dává ultimativně na výběr mezi těmito dvěma sporty. To za mě není úplně šťastné řešení. Je faktem, že celá tato situace je na delší debatu.

Na druhou stranu je pravdou, že futsal je této situaci relativně dobře přizpůsoben, a tak se sezóna odehraje tak, že se s velkým fotbalem de facto nekryje, tedy když má fotbal zimní pauzu.

Přináší tyto spolupráce jen „několik individualit” nebo je takto propojených hráčů nejvíce?

Musím říct, že s některými kluby je ta spolupráce velice dobrá a nese své ovoce. V tomto případě bych ani tak neřekl, že se jedná o individuality. Vytvoří se nám spíše minimálně dobře fungující dvojičky. Kluci se znají, zkusí si to spolu, komunikují. To je velmi důležitý aspekt.

Futsalová sezóna tak mládeži skončila, jaký ale bude další plán práce? Dojde k nějakému pravidelnému trénování?

Pojedeme jednu tréninkovou jednotku týdně s tím, že kluci se musí věnovat i fotbalu, jelikož jim za chvíli začínají soutěže, takže účast bude podle možnosti hráčů. Brzy si sedneme i s vedením, zhodnotíme si sezónu a probereme, co nás případně čeká v sezóně následující.